Ivan Klíma se ve své eseji ptá, zda můžeme v blízké budoucnosti očekávat klid a zda má smysl doufat. Zamýšlí se nad atmosférou na přelomu tisíciletí a zkoumá, jak se mění hrozby a naděje v našem životě. Zatímco některá nebezpečí ustoupila, jiná se objevila, ale naděje zůstává důležitou součástí lidské existence.