Kniha nabízí silný pohled na uměleckou generaci a zpochybňuje tradiční rozdělení na hlavní a vedlejší proud. Tento rozdíl byl často spíše zdánlivý, což se výrazně projevuje v dílech umělců, s nimiž Karel Hvížďala v knize rozmlouvá. Nejde jen o rozhovory o tvorbě, kariéře či osobním životě, ale o samotnou podstatu uměleckého myšlení. Prostřednictvím Hvížďalových dialogů můžeme sledovat, jak umění, které kdysi vznikalo mimo hlavní dění, dnes tvoří jeden z klíčových pilířů české kulturní identity.