Jak jsem krotil zvířata

Vladimír Durov, známý už v předrevolučním Rusku jako originální klaun a úspěšný krotitel zvěře, napsal kromě odborných studií i několik zajímavých beletristických vyprávění. V této knížce píše o zvířatech, která měl podle svého doznání nejraději, s nimiž pracoval a která cvičil - někdy pro veřejná vystoupení v cirkuse, jindy k vědeckým účelům a občas také jen pro vlastní potěchu. Durov strávil mezi zvířaty celý život, dělil se s nimi o nepříjemnosti kočování, o hlad, který s sebou přinesla neklidná poválečná léta, o drobné radosti i lásku. Základem jeho cvičitelské metody byla snaha vyhovět libůstkám zvířat, nikoli je zastrašovat. Výběr zajímavostí v závěru knihy hodnotí Durovovu práci z hlediska dnešní vědy a doplňuje ji novými výsledky z oboru zoopsychologie. Vynikající ruský krotitel a cvičitel zvířat vypráví o svých zkušenostech a práci se zvířaty i o jejich osobitých vlastnostech, ať už je to blecha, slon, krysa, jezevec, pes, liška, lachtan, opice, zajíc, vepřík aj. V závěru jsou připojeny zajímavosti z psychologie zvířat.