Báseň Františka Halase z roku 1939 je hlubokým a osobním vyjádřením lásky k Vysočině, krajině, kde prožil své dětství. Tato lyrická skladba, napsaná formou prózy a plná bohatého jazyka, oslavuje krásu a jistotu domova a patří k nejcennějším dílům české poezie. * Ukázka: Sednu si k ohni, jehož plameny teplo šíří a šeptají příběhy. Ticho přerušuje jen syčení uhlíků a já se ztrácím ve vlastních myšlenkách. Doma, doma, doma! To slovo je jako krásný "špalek" z pouti, sladké a dlouho přetrvávající. Vzpomínám na sestru vránu, bratříčka chocholouše a další zvířata, lituji, že jsou daleko, a možná bych jim i něco řekl, a pro nás všechny bych sehnal nějakou zábavu.