Inyenzi neboli švábi

Kniha vypráví silný příběh ženy z kmene Tutsiů, která zažila pronásledování a dvakrát byla nucena opustit svůj domov. V letech 1968 a 1973 se s tisíci dalšími Tutsií stala obětí etnických čistek ve Rwandě. Autorka popisuje průběh genocidy v zemi v průběhu 20. století, začínaje dětstvím, kdy její rodina byla vysídlena do Nyamaty kvůli pronásledování Tutsiů vládnoucími Hutuí. Následně rodina uprchla do Burundi, kde se Tutsiové setkávali s podobnou diskriminací. Autorka se navzdory těžkostem dostala na střední školu, studovala sociální práci a díky práci v UNICEF se seznámila se svým manželem. Žila ve Francii a snažila se pomáhat Rwandě a dalším postiženým. V roce 1994 ji zasáhla zpráva o zavraždění celé její rodiny hutuskými fanatiky během genocidy, při které zahynulo na osm set tisíc Tutsiů. Na památku svých blízkých a celého národa autorka sepsala svědectví o bezpráví, utrpení a tragédii, které zažila, jako výkřik zoufalství a varování do budoucna.