I tento list považujte za neúplný: Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi

Druhý svazek pokračuje v edici korespondence Jakuba Demla (1878–1961), která přináší dosud nevydané dopisy básníka. Zachovaly se tisíce dopisů adresovaných desítkám lidí a ukazují úzký vztah mezi Demlovým životem a dílem. Zároveň vyvracejí představu, že vše, co Deml prožil, se odrazilo v jeho tvorbě, nebo že vše, co napsal, bylo i zveřejněno. Tato korespondence je důležitá pro pochopení Demlova díla, jeho inspirací a životních podmínek v době, kdy začínal publikovat (například Homilie a Notantur Lumina v roce 1907) a zároveň se dostával do sporů s církevními představenými kvůli své spisovatelské a vydavatelské činnosti. Korespondence s Fenclem, spolu s dopisy Ševčíkovi, Florianovi, Balcárkovi a dalšími, doplňuje Demlova díla, jako jsou deníkové knihy Rosnička a Domů (1912 a 1913) a kniha dopisů Do lepších dob (1927). Soubor dopisů Matěji Fenclovi je, i přes svou neúplnost, jedním z nejrozsáhlejších a nejucelenějších v Demlově korespondenci: obsahuje 98 listů z let 1905–1912, a 12 dopisů od Fencle – šest z roku 1906 a další z let 1912–1938 (podrobný soupis je k dispozici). Rukopisy jsou uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě. Několik dopisů známe pouze z opisů, které byly publikovány ve sbornících Studia nebo v knize Rosnička. Život a profesní dráhu Matěje Fencla jsme dále zkoumali v archivních dokumentech, například ve farních kronikách, uložených v Muzeu v Uhříněvsi a ve Státním oblastním archivu Praha-východ, z nichž také čerpáme do doprovodných textů edice.