Román vypráví o zmařené lásce, kterou zničila síla národních vášní. Strhujícím způsobem odhaluje temnou stránku moderní české historie, dosud opomíjenou oficiálními záznamy. Příběh sleduje osudy tří postav – dvou mužů a jedné ženy – v bouřlivé první polovině 20. století. Jejich životy jsou hluboce ovlivněny českým úsilím o samostatnost, které je v románu zobrazeno neobvyklým způsobem.
Děj začíná vznikem Československa a končí v těžkých podmínkách uranových dolů po únorovém převratu. Vyprávění střídavě přebírají tři hlavní hrdinové: racionální ateista vychovaný v duchu Masarykových ideálů, levicově smýšlející učitel zklamaný z meziválečné republiky, který po Mnichovu odchází do Svobodovy armády, a německá klavíristka, věřící žena, která se s obtížemi vyrovnává s nadšením svých krajanů pro Hitlera.
Jejich osudy se odehrávají v pohraničí, kde se po staletí mísily české a německé kultury, a které nyní sužuje vzrůstající nacionalismus. Láska Čecha a Němky je nemilosrdně zasažena velkými historickými událostmi a i po skončení druhé světové války je jejich štěstí tragicky přerušeno masakrem sudetských Němců v Postoloprtech.
Závěrečné rozuzlení vyvolává zásadní otázky o podstatě národa a o tom, zda jsou dějiny pouhými příběhy, které si opakovaně vyprávíme. Román se ptá, zda jsme byli pouze oběťmi silnějších národů, nebo neseme i my část odpovědnosti. Zpochybňuje také tradiční vnímání husitů jako symbolu české národní identity a klade otázku, zda pravda a láska skutečně vždy zvítězí.