Hlasy Marrákeše / Svědomí slov

Elias Canetti, německy píšící romanopisec, dramatik a esejista, oceněný Nobelovou cenou za literaturu v roce 1981, se narodil v roce 1905 v bulharském Ruse v rodině sefardských Židů. V dětství se s rodinou přestěhoval do Manchesteru a následně do Vídně, kde také pobýval ve Švýcarsku a Německu. Na vídeňské univerzitě získal v roce 1929 doktorát z chemie, ale věnoval se výhradně literatuře. Před anšlusem v roce 1938 odjel do Paříže a poté do Velké Británie, kde a ve Švýcarsku prožil zbytek života (zemřel v Curychu v roce 1994). Canetti, považovaný za jednoho z posledních představitelů humanistického vzdělání, vnímal kulturu a lidskost jako vzájemně propojené a nezbytné. Jeho román *Zaslepení* (1935) byl až po válce interpretován jako varování před fašismem. *Hlasy Marrákeše* vznikly na základě cesty do Maroka, kterou Canetti podnikl s přáteli na jaře 1954. Zápisky z této cesty začal psát až po návratu (proto podtitul *Zápisky po jedné cestě*) a publikoval je v roce 1967. Druhá část knihy, *Svědomí slov*, obsahuje eseje z let 1936–1976 věnované například Hermannu Brochovi, Karlu Krausovi, Georgu Büchnerovi a Lvu Tolstému. V této knize neuvádíme nejrozsáhlejší text *Druhý proces. Kafkovy dopisy Felici* (1969), který nedávno vyšel samostatně v překladu Violy Fischerové. *Hlasy Marrákeše* vycházejí v češtině poprvé, zatímco *Svědomí slov* v novém překladu Jiřího Stromšíka, který se dlouhodobě věnuje překládání Canettiho děl.