Hilsneriáda: texty z let 1898-1900. I a II

24. díl Spisů TGM, vydaný ve dvou svazcích (24a a 24b), obsahuje Masarykovy tištěné práce z let 1898–1900. Jedná se o studie, stati, kritiky, polemiky, přednášky, komentáře, výzvy, recenze, glosy, zprávy a redakční poznámky k textům jiných autorů, uspořádané chronologicky podle data prvního vydání. Ke každému textu jsou uvedeny bibliografické údaje a vysvětlivky, včetně poznámek o vzniku, tematickém zařazení a případných odlišnostech verzí. Svazek 24b dále obsahuje Prohlášení, Dubia a Dodatky – dva Masarykovy pozdější texty vztahující se k danému období (List k přátelům z roku 1901, Náš pan Fixl z roku 1911). Jmenný rejstřík poskytuje informace o osobách, které Masaryk zmiňuje. Většina příspěvků pochází z měsíčníku Naše doba a týdeníku Čas, oba redigoval Masaryk. Soubor zahrnuje také texty a citace z dalších šestadvaceti periodik z Čech, Moravy, Slovenska, Německa, Rakouska, Anglie, Polska a Rumunska, dále ze sborníků a jiných publikací. Kromě dosud nevydaných rozsáhlých přednášek (Vývoj evropské společnosti v 19. století, Některé problémy pedagogické a didaktické, Rukověť sociologie aj.) svazky obsahují i již vydané knihy a brožury: Palackého idea národa českého (1898/1912), Mnohoženství a jednoženství (1899), Hus českému studentstvu (1899), Oprávněnost a prospěšnost práce osmihodinné (1900), Právo historické a přirozené (1900), Jak pracovat? (1926) a další. Část textů byla původně napsána německy, a to v rámci spolupráce s vídeňským časopisem Die Zeit a v souvislosti s Masarykovými tehdejšími zájmy – sociologií, osvětou, politikou (zejména analýzou marxismu) a bojem proti pověrám. V druhé polovině roku 1899 se Masaryk zaměřil na antisemitismus a tzv. polenský proces s Leopoldem Hilsnerem, který podrobně sledoval a komentoval. Jeho statečný postoj v této záležitosti je dokumentován více než třiceti pracemi – od krátkých komentářů po analýzy a rozhovory, včetně dvou brožur (Nutnost revidovati proces polenský a Význam procesu polenského pro pověru rituální) – publikovaných mezi zářím 1899 a prosincem 1900. Bibliografie hilsneriády poskytuje přehled a výběr z dobové polemiky a literatury. Hilsneriáda, vyvolaná kriminálním případem a soudními procesy, byla vnímána jako společenská aféra s politickými a antisemitskými aspekty, a podle mnoha jako kampaň proti Hilsnerovi a jeho obhájcům, zejména proti Masarykovi. Pro Masaryka bylo klíčové informovat veřejnost a podnítit kritické myšlení. Otázka vzdělávání a vztahu mezi žurnalistikou, inteligencí a národním charakterem navazovala na jeho dřívější úvahy o smyslu národního snažení. Hilsneriáda jako sociální jev a předmět analýz ukazuje, že i při zkoumání „běžného života“ nesmí být opomenuty etické a hodnotové aspekty. Masarykova vystoupení v hilsneriádě jsou součástí jeho dlouhodobé snahy o proměnu českého veřejného prostoru, aktivizaci kulturně-politických činitelů a kultivaci české společnosti.