Haydnov život

Studie Stendhalova *Haydnov život* (listy o Haydnovi, součást cyklu *Život Haydnov, Mozartov a Metastaziov*, psaná v letech 1814–1821) je v podstatě přejímkou z práce současného hudebního autora Carpanih, jak poukazují studie Romaina Rollanda a poznámky z kritického vydání *Listů* z Paříže 1914. Ať už připíšeme hlavní zásluhu Carpanimu nebo Stendhalovi, dílo zůstává jednou z nejzajímavějších – ne-li nejzajímavější – studií Haydnovy osobnosti a některých aspektů jeho tvorby. Využívá svěží formu a ve dvaadvaceti listech dokáže přiblížit prostředí a myšlení doby, roztřídit a zařadit Haydnovo dílo, vyprávět autentické příběhy a nabídnout řadu estetických postřehů a úvah. Pro jejich nekonvenčnost jim odpouštíme případné chyby a pro stálé paralely s výtvarným uměním je řadíme k některým studiím Rollanda. *Listy* svého hrdinu staví vysoko, ale právě tam, kde ho vnímáme i dnes. Dnes nám není těžké určit jeho význam, ale v době vzniku to byla složitější otázka. Stendhal v Listu XVIII píše: „Vždy si, milý příteli, stěžujeme, že přicházíme pozdě, že musíme obdivovat jen věci minulé, že nejsme současníky ničeho velkého v umění. Ale velcí lidé jsou jako alpské vrcholky: když jste v údolí Chamonix, i sám Mont Blanc se vám uprostřed sousedních hřebenů pokrytých sněhem zdá jen obyčejným vysokým kopcem; ale když se vrátíte do Lausanne, vidíte, že převyšuje celé okolí; a z ještě větší dálky, z francouzských rovin, když všechny hory už zmizely, ještě vždy vidíte na obzoru tu nesmírnou bílou hmotu, poznáváte obra starých světů.“ V roce 1959 si připomněli dvesté výročí Haydnova umění. Ale pohled do dálky ukazuje, že stále se tyčí oslnivě bílý velikán symfonie a oratoria. Ať už je to jeho *Stvoření*, *Čtyři roční období* nebo desítky symfonií, přitahuje nás vše, co z něj vzešlo v následujících generacích hudby. Tato kniha má být jen zastavením, nebo otázkou, chcete-li. O Haydnovi je třeba číst mnohem více. Je to dluh.