Sbírka básní z let 1895 až 1901. Patří mezi klíčová díla Jaroslava Machara, která reagují na počátky české moderny a zároveň na její následné zklamání. Autor v ní kriticky hodnotí okázalé vlastenčení, církev a duchovenstvo. Zaznívá zde také motiv hledání souvislostí mezi tehdejší dobou a minulostí, který Machar dále rozvíjel v pozdějších sbírkách.