Kosmologické příběhy Ludmily Vaňkové se inspirují biblickými mýty a zároveň se zabývají základními otázkami o smyslu života. V jejích dílech se opakovaně střetává lidská existence s nekonečnem, láska s povinností, touha po životě se sebeobětováním – podobně jako v dávných mýtech, které autorka ve své představivosti doplňuje a interpretuje. Nyní se však lidstvo nachází v kritické situaci: Země umírá spolu se sluncem v se smršťujícím se vesmíru. Lidé hledají nejen osobní štěstí, ale i odpovědi na otázku svého poslání, aby unikli z předurčené spirály osudu. Silní jedinci, plní hlubokých emocí a duchovní síly, se snaží posunout život na novou planetu a překročit hranice vesmíru.