Člověk Gabriel

Ten rok byla zima neobyčejně tuhá a jaro se dlouho zpožďovalo, když jsme vyrazili na cestu. Kola našich barevných vozů se rozjížděla proti proudu řeky, která se zužovala s tím, jak jsme se blížili k velkému městu. Městu, kde lidé mluvili zvláštním způsobem a kde vládl císař nad rozsáhlou říší. I můj život se začal točit novým směrem. Dosud chráněný v kruhu rodiny a v divoké kráse koní, jsem se vydal do krajiny, kde se hojně pije víno a silná slivovice zraje v chladu, a kde jsou ženy krásné a plné jako zralé meruňky. Jak jsem se dostal z kraje, kde se Dunaj vlévá do moře, až k Buchlovským kopcům? Jak jsem se přesunul z rušného tepla velké rodiny do zámeckých stájí a malého domku ve vesnici, kde na mou opálenou tvář pohlížejí s podezřením? Vyprávím příběh o snech, o černých hřívách a světlých vlasech, o přátelství, lásce, válce i o náhodném větru, který unáší osud. Je to příběh o lidském životě. O dávno zmizelém světě kočovníků s barevnými vozy, o tajemstvích přírodní magie a o životě ve slovácké vesnici pod Buchlovskými kopci. To je krásný, zasněný příběh Kateřiny Dubské.