Práce rakouského myslitele Rudolfa Steinera, věnovaná Friedrichu Nietzschemu, je jednou z prvních monografií o tomto filosofovi. Již v úvodu Steiner jasně uvádí, že se snaží vytvořit protipól k tehdy populární knize Nietzscheho známé Lou Andreas-Salomé, a tím se postavit proti psychologickému, patologickému a mystifikačnímu přístupu k Nietzscheho osobnosti.
Steinerova monografie je rozdělena do tří částí. V první nastiňuje hlavní rysy Nietzscheho charakteru a jejich vliv na jeho myšlení. Druhá, stěžejní část, se věnuje interpretaci klíčového pojmu Nietzscheho filozofie – nadčlověka. Závěrečná část sleduje vývoj Nietzscheho myšlení. Ukazuje, jak byl Nietzsche ve svých raných dílech ovlivněn Schopenhauerem a Wagnerem, jak se postupně osvobozoval od jejich idealistického vlivu a jak si nakonec vytvořil vlastní, specifický způsob vyjadřování a vnímání světa. Monografii doplňuje vzpomínková řeč, kterou Steiner pronesl po Nietzscheho smrti v roce 1900.