Britský historik se v této knize podrobně a kriticky zabývá francouzskou intelektuální scénou v letech 1944–1956. Ukazuje, jak silně ovlivnil postoje k francouzským i zahraničním komunistům veřejnou diskusi a myšlení celé generace spisovatelů, novinářů a myslitelů. Autor zkoumá kořeny tohoto jevu v předválečné době, analyzuje politické procesy ve východní Evropě, včetně československých, a sleduje, jak na ně reagovala francouzská veřejnost. Neomezuje se pouze na známé osobnosti jako Sartre, Camus nebo de Beauvoirová, ale zahrnuje i širší okruh intelektuálů – katolické filozofy, novináře, literární kritiky a básníky, včetně těch, kteří sympatizovali s komunismem. Judt poukazuje na to, jak jejich myšlení, často spojené s akceptací násilí a nedostatkem morální odpovědnosti, formovalo poválečný evropský kulturní a politický život.