Vrcholný středověk, tedy období zhruba od poloviny 12. do konce 13. století, představuje v evropských dějinách dobu významného rozvoje a prosperity. Tato éra položila základy pro budoucí úspěchy evropské civilizace a její vzestup k celosvětovému vlivu. Historik John H. Mundy, původem z Británie a dlouhodobý pedagog na Columbia University, se v knize opírá o rozsáhlý soubor dobových pramenů a zkoumá upevňování moci evropských panovníků, průběh křížových výprav, hospodářský růst a rozvoj měst. Dále se věnuje vzniku univerzit a výstavbě katedrál. Postupně analyzuje vnější i vnitřní hranice tehdejšího evropského světa, fungování ekonomiky, společenské uspořádání a vztahy mezi jednotlivými skupinami obyvatel, mechanismy správy, dobové myšlení, náboženství a roli církve. Autor se snaží, aby se k řeči dostali i samotní lidé vrcholného středověku, včetně těch, kteří stáli mimo hlavní proud společnosti. Zvláštní pozornost věnuje postavení žen, situaci Židů v křesťanské společnosti a osudům heretiků a dalších skupin, které se odlišovaly od tehdejších norem.