Kniha se skládá z osmi krátkých kapitol, které volně zaznamenávají autorovy letní cestovatelské zážitky z roku 1932 v oblasti bývalé Podkarpatské Rusi, konkrétně v okolí Rachova a Jasiny. Autor v ní zachycuje své dojmy z divoké přírody pod Hoverlou a jedinečné kultury starých rolníků a pastevců, která se dosud vyhnula vlivu moderní společnosti. Text je protkán hořkými a kritickými úvahami o úpadku civilizace a kultury, především však o vykořisťování podkarpatského lidu vládnoucími třídami předmnichovské republiky, a to jak v ekonomické, tak v náboženské oblasti. Autorovy vzpomínky jsou proto plné hořkosti, což odráží i symbolický název knihy – enciány. Přesto v nich vyjadřuje naději, že se tento lid, zbavený starých autorit socialismem, projeví jako aktivní a angažovaný občan, který se bude zajímat o důležité věci.