Sbírka pěti povídek začíná silným prohlášením, vlastně polemikou, namířenou proti nesmyslnosti jaderné války. Autor v ní vykresluje děsivou vizi světa po jaderné katastrofě – svět, kde vládne šílenství, násilí, krutost a hluboký beznaděj. Jak sám autor říká, tyto příběhy se netýkají jen jaderných zbraní, ale i nás samotných, kteří jsme se v určitém smyslu stali obětí vlastního zničení a ztratili část své lidskosti. Přesto i v takovémto světě, kde se člověk snaží zachovat si svou lidskou tvář, stále existuje naděje.