Když mi dcery přinesly zpět mé dva zelené kufry, abych si z bytu mohl odnést pár věcí, byl jsem tak zaskočený, že jsem se cítil naprosto bezmocný. S kufry jsem se bezcílně táhl, jako bych neměl ruce ani nohy. Naštěstí mi hlava ještě fungovala, a tak jsem si s oběma „zelenými“ sedl do bistra přes ulici a na účtenky jsem začal psát příběh, který ilustruje jedno italské přísloví: „I bratra a milou se chraň, jednou ti tahle banda způsobí opravdový strach…“ (autor)