Pan Pracháč

Seznámil jsem se s Biancou ve výtahu. Když jsme uvízli, využila toho k rozhovoru. Kvůli mému oblečení mě ta krásná novinářka s černými vlasy považovala za poslíčka. Netušila, že jsem ve skutečnosti Dex Truitt, bohatý a úspěšný obchodník, kterého ona sama odpoledne chtěla navštívit a nazvala ho „Pan Pracháč“. Bianca mi řekla, jak nesnáší muže jako já – namyšlené, přehnaně sebevědomé a uhlazené, kteří si neváží jednoduchých věcí. Když se výtah konečně pohnul, rozhovor jsem zrušil a nechal ji myslet si, že jsem někdo jiný – kurýr na kole jménem Jay. Líbilo se mi, jak se na něj dívala, a nechtěl jsem, aby to skončilo. Začal jsem s ní chodit jako „Jay“ a s Biancou jsem komunikoval ohledně jejího rozhovoru s Dexem po e-mailu. Nepředpokládal jsem, že mezi námi bude i přes internet taková jiskra. A už vůbec jsem nečekal, že se to takhle zkomplikuje. Nečekal jsem, že se do ní zamiluje jak Jay, tak Dex. A že ona se zamiluje do obou. Jenže oba byli já. A když to Bianca zjistila, hrozilo, že ji ztratíme. Na ten den mě nic nemohlo připravit. A na to, co následovalo, už vůbec ne. Všechno dobré jednou skončí, že? Jenže já jsem blížící se konec mezi námi vůbec nezaznamenal.