Drtím, drtíš, drtíme (s krízou za zadkom)

Rok 2020 byl zvláštní – třicet let po pádu režimu, navíc poznamenaný pandemií COVID-19, která ostře vyjasnila řadu dlouhodobých společenských problémů. K tomu osobní krize, především uvědomění si stáří a blížícího se konce. Od ledna 2020 jsem si průběžně zaznamenával aktuální dění. Koncem května jsem měl pocit, že je toho dost. Tenhle pocit jsem ale měl v podstatě celý život. A skoro celý život jsem své pocity, zážitky a poznatky zveřejňoval. Takže: „ještě jednou a naposledy“. Ostatně „ještě jednou a naposledy“ si už několik desetiletí dopřávám každou večerní cigaretu a často i poslední sklenku v životě. Ráno se pak probudím a začíná běžný kolotoč.