Doznání Nata Turnera

Na konci léta 1831 povstali v odlehlé oblasti jihovýchodní Virginie zotročení Afroameričané. Jednalo se o jedinou organizovanou, byť krátkou, vzpouru v historii amerického otroctví. V čele stál třiatřicetiletý Nat Turner, vzdělaný černoch, který věřil, že ho Bůh vyvolil k osvobození svého lidu a zničení všech bílých v okolí. Pod tíhou útlaku, vykořisťování a zoufalství usiloval o spravedlnost pro své bratry a jako samouky kazatel nacházel sílu a ospravedlnění pro svůj boj v Bibli, jediné knize, kterou znal. Vnímání spravedlnosti a rovnosti všech lidí považoval za boží příkaz a inspiroval se starozákonními proroky. Tyto události a Turnerovo vlastní písemné vyznání z roku 1831 se staly základem románu významného amerického spisovatele Williama Styrona. Jak ve studii „Věk gigantů. Několik pohledů na současný americký román“ poznamenává Zdeněk Vančura, „Styronův román je úžasným doplněním původního dokumentu.“ Autor nad vnějšími fakty vystavěl obraz duševního vývoje, snů a vizí prvního jižního otroka, který se naučil číst Bibli a vykládat ji svým soukmenovcům podle jejich představ a cílů. Román vyšel v USA v roce 1967, vzbudil velkou pozornost a kontroverzi, a v roce 1968 získal Styron za toto dílo Pulitzerovu cenu.