Povídky Williama Styrona se zaměřují na osamělost vzdělaných lidí, kteří jsou nuceni opustit svůj běžný život a adaptovat se na neznámé prostředí. Autor ve svých pěti povídkách čerpal především z vlastních zážitků. Poprvé sloužil v námořní pěchotě během druhé světové války, ale válka skončila dříve, než se mohl zapojit do bojů. Podruhé byl povolán do stejné zbraně jako rezervista v době korejské války. I když se ani v tomto případě nezúčastnil přímých bojů, dokázal silně a sugestivně popsat strach z blížícího se nasazení. Styron ve svých pacifistických příbězích přesvědčivě ukazuje, jak drasticky a vyčerpávající může být vojenský život pro intelektuála, který se s ním smiřuje jen s velkým úsilím. Zároveň ale uznává, že v boji proti zlu jsou oběti nevyhnutelné, a přiznává, že i přes svou nechuť k vojně nachází v životě vojáka jisté přijatelné a dokonce i fascinující aspekty.