Byronova nedokončená, rozsáhlá báseň, silně inspirovaná jeho vlastním životem, využívá milostné příběhy svého hrdiny k ostře satirickému pohledu na společnost a kritice tehdejších evropských panovníků. Autor v ní reinterpretoval klasickou postavu Dona Juana, zbavil ji typických hrdinských rysů, jako je démoničnost a cynismus. Současně s tím se v básni výrazně proměnil i Byronův vlastní básnický styl, který se stal pečlivější a formálně propracovanější než v jeho předchozích dílech.