Deník japonské manželky

Veronika se do japonského spolužáka zamilovala a o pár let později s ním odletěla do Tokia. Tam porodila syna a začala se přizpůsobovat životu v Japonsku. Čekaly ji náročné situace, aby se nejen aklimatizovala na odlišnou kulturu, ale i zapadla do nové rodiny. Musela se vyrovnat s koupáním v lázních s tchyní, účastnila se tradičního japonského pohřbu a ochutnávala místní speciality, jako jsou kluzké knedlíčky moči. Snažila se být dobrou japonskou manželkou, i když to nebylo vždy snadné. K večeři jí maminka připravila moči v polévce, jídlo, které jí moc nechutnalo. Přesto se ho statečně snažila sníst kvůli dobrým vztahům s rodinou. Zjistila, že moči může být nebezpečné, a starší lidé se jím mohou zadusit. Maminka jí pak vyprávěla o ruském studentovi, který moči odmítl jíst, zatímco Veronika ho snědla bez problémů. Podle maminky to tak asi nebude tak špatné, jak se zdálo.