Ach, modré slzičky, zase vás musím povzbudit do boje. Chlapci se strašně stydí! Už jsem si myslel, že se odváží víc, že budou hned jednat, ale co vidím? Jen samou plachost. Stojí kolem čučoriedok, u jejich brány, sbírají odvahu po kouskách. Čas běží. A pak vejde dovnitř jen jedna holka a je po útoku! Už mě to nebaví, chlapci! Za mých dob se s tím nedělaly takové okolky! Přišli jsme k bráně, vzal jsem čučoriedku do náruče, pořádně ji políbil, pevně objal – a bylo to!