Citová výchova

„Citová výchova“ je v literatuře unikátní román, který se vymyká jednoznačnému zařazení. Je to především obraz pařížské a venkovské buržoazie z poloviny 19. století, a v pasážích věnovaných revolučnímu období se dokonce blíží historickému dokumentu. Zároveň však sleduje osobní osudy mladého muže, jeho ambice a lásky, a proto jej lze s klidem označit i za milostný román. Dílo má autobiografické prvky a je plné postav inspirovaných Flaubertovými známými, například spisovatelem Mériméem. Hlavní ženskou postavou, paní Arnouxovou, se inspiroval skutečnou ženou, Éliso Schlésingerovou, kterou poznal v mládí a která se pro něj stala ztělesněním ideálu ženskosti. Román se vyznačuje hlubokým myšlenkovým obsahem a komplexností. Všechny tyto aspekty činí z „Citové výchovy“ nejen všestranný portrét doby a autora, ale i jeden ze základních pilířů moderní literatury. Gustave Flaubert, významný francouzský romanopisec, se narodil 12. prosince 1821 v Rouenu, kde také absolvoval gymnázium. Studoval práva v Paříži, ale brzy se věnoval literatuře a usadil se v Croissetu u Rouenu. Cestoval po Francii, Itálii, Orientu a Tunisku. Jeho raná díla odrážela romantické cítění a pesimismus, později se však přiklonil k realismu. Proslavil se románem „Paní Bovaryová“ (1856), následovaly historický román „Salambo“ (1862), „Citová výchova“ (1869), třetí verze „Pokušení svatého Antonína“ (1874) a „Tři povídky“ (1877). Posmrtně vyšel nedokončený román „Bouvard a Pécuchet“. Flaubert zemřel 8. května 1880 v Croissetu. Jeho sebraná díla, vydaná v roce 1910, zahrnují divadelní hry, cestopisy a především rozsáhlou korespondenci.