Chrám i tvrz

Kniha o češtině, Pavel Eisner: *Chrám i tvrz*. Julie Kolocová v úvodu knihy cituje: „BOŽE VELKÝ, BOŽE mocný, jenž jsi stvořil češtinu, dej a učiň, aby byla jako holubička v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré… jako provázek z hedvábí červeného dvakrát barveného rtové její, a řeč její ozdobná… jako ze Šalamounovy písně písní nám zní vyznání mateřštině.“ Eisnerova kniha, téměř osm set stran věnovaných jednomu tématu, je překvapivě vtipná a přichází k věci z mnoha nečekaných úhlů. Je to dílo, které spojuje odbornost s láskou k jazyku a snaží se poutavě vyprávět o tom, co nás provází od narození – o naší mateřštině. Po úvodním vyznání následuje logické uspořádání do kapitol, jejichž názvy jsou neobvyklé, zvláště pokud přeskočíte úvod – což byste rozhodně neměli! Autor si očividně rád hraje s češtinou i se čtenářem. Co například čekat od kapitoly *O jejím těle*? Ukrývá se za ní „nauka“ o hláskách. Po přečtení prvních řádků se čtenář postupně noří do hlubin jazyka, jako v detektivce plné odhalení, zápletek a katarze. Čeká ho pátrání po tom, co se v češtině ztratilo, například jer a jeřík. A nezalekně se ani stínového samohláskového tvora „ě“, jehož výslovnost je tak problematická. Autor se věnuje i zajímavým lingvistickým jevům, jako je například mládeneček „u“ nesoucí na zádech kroužek, svou princezničku „o“. Bez ní by „u“ bylo jen sprosté slovo. Vlast česká je tam, kde se píše „u“ s kroužkem, což je ve světě nevídaná vzácnost. Kniha ale odhaluje i naše jazykové slabiny, naši „patu Achillovu“ – pomalost v hovorové češtině. Tato myšlenka se může zdát neintuitivní, ale po srovnání s jinými jazyky se stává jasnější. Cizinci se v české jazykové hříčce snadno ztratí, zatímco nám, „domorodcům“, je vše srozumitelné. A právě v tom spočívá krása češtiny, které plně porozumět je jedinečná příležitost. Kniha končí myšlenkou, která rezonuje pravdivostí: „Mateřština je vzduch, jímž dýchají plíce naší duše.“ A nezapomeňte, že tyto plíce jsou i ty vaše! Přeji vám příjemné objevování české řeči.