V souboru "Cesta pěšky" se Závada odklonil od složitého naturalistického psaní a začal se zamýšlet nad tím, co může člověku pomoci překonat pocit bezcílnosti a osamělosti. Inspiraci nacházel v každodenní práci lidí, v jejich vzájemné podpoře a v hlubokém spojení s rodným Ostravskem. I přes jeho drsnou a impozantní podobu se mu Ostravsko stalo symbolem naděje, jak sociální, tak národní. Závada začal vnímat svět jako střet mezi faleší a opravdovostí a právě tato morální dvojpolárnost určovala směr jeho další tvorby.