Cesta na Praděd

Příběh o koních a lidech. Na začátku románu, v srpnu 1966, přijíždí do Kutné Hory vůz tažený koňmi. Vozataj Jan Špička si na náměstí všimne ženy, která si všimne i jeho. Když se k ní chce přiblížit, ona zmizí v knihkupectví. Špička ji pak nečekaně potká na dvorku starého domu a čeká na ni. Setkání není náhodné a oba se krátce pozdraví. V tu chvíli autor Ludvík Vaculík přestal psát a k rukopisu se vrátil až po třiceti letech. S novými zkušenostmi pokračoval v popisu Špičkovy cesty na Praděd a jeho návratů do Kutné Hory. Tato cesta je zároveň symbolickou výpravou do minulosti krajiny a jejích obyvatel, vedoucí přes východní Čechy, polské Kladsko až na severní Moravu a zpět do středních Čech. Zajímavé je, že popisy tehdejšího života v redakci Literárních novin a v zemědělství se dnes jeví jako vzpomínky na dávno minulou dobu. Román se jmenuje Jan Špička.