Vladimír Šindelář ve své knize zkoumá, jak fungovala justice v Evropě od středověku až do nedávné doby. Prostřednictvím případů z Německa, Francie, Anglie, Itálie, Španělska, Skandinávie a dalších zemí ukazuje, že staré právo se nezaměřovalo na nápravu pachatelů, ale na potrestání a zastrašení. Tresty často spočívaly v trvalém ublížení na těle, a cílem bylo dosáhnout odplaty. Autor poukazuje na časté justiční omyly a na to, jak se právo a spravedlnost často rozcházely. Rozhodující nebylo samotné spáchání zločinu, ale politické vlivy a zájmy skupin. Příkladem je Velká francouzská revoluce, kde se na popraviště postupně dostávali šlechtici, bohatí měšťané i samotní revolucionáři. Kniha sleduje osudy lidí a popisuje nejen činy a tresty, ale i to, jak společnost vnímala spravedlnost, což ilustruje například rozdílný průběh čarodějnických procesů v Německu a Švédsku. Toto dílo navazuje na autorovu předchozí knihu *Cesty na popraviště*, která se věnovala hrdelním trestům v českých zemích.