Kniha České dějepisectví v dialogu s Evropou (1890–1914) se zaměřuje na období, kdy se česká historie a literární historie postupně osamostatňovaly od vlivu romantismu a inspirovaly se moderní evropskou vědou. Tato proměna, probíhající od osmdesátých let 19. století, nebyla jednoduchá a provázela ji snaha o vědeckou objektivitu v souladu s potřebami současné společnosti a politiky. Kniha, rozdělená do čtyř rozsáhlých kapitol, sleduje tento proces modernizace a emancipace historického bádání prostřednictvím čtyř konkrétních témat – prvních dvou se týká obecná historie, zbylých dvou literární historie. Autorka Kateřina Bláhová přináší novátorský pohled na toto období, opírající se o důkladný výzkum archivních materiálů, korespondence, memoárů a rozsáhlé množství odborných časopisů. Její práce je tak komplexní a pečlivě podložená prameny, což jí umožňuje formulovat zásadní problémy a doložit své závěry.