Po první světové válce se Německo potýkalo s prudkou inflací, která zruinovala většinu obyvatelstva a prospěla jen několika málo lidem. Na ulicích se setkávali zranění váleční veteráni s prvními ozbrojenými skupinami, které nosily hnědé košile. Ludvík Bodmer, kdysi učitel, nyní pracoval v pohřební firmě, hrál na varhany v kostele u psychiatrické léčebny a psal poezii. Válka, ve které bojoval, na něm zanechala hluboké stopy. Nyní hledá nový smysl života, protože příliš dobře poznal smrt. Byl hlasem své doby, zároveň ji ale i kritizoval. Jeho názory a životní filozofii formovali lidé v jeho okolí a blízcí přátelé.