Hlasy v bouři

Clare si vzpomněla na zimní bouři. Na opuštěná auta zasněžená u silnice, na dětské hračky rozházené po cestě. Vzpomněla si na nekonečný sníh a na nepochopitelný strach, který ji ochromil. A pak už nic. Probudila se celá ztuhlá a vystrašená v starém, temném domě, který vypadal spíš jako zámek. U její postele seděl cizí mladík a tvrdil, že ji našel po autonehodě během bouře a přinesl sem. Clare chtěla pryč, ale byla příliš slabá a venku stále zuřila vánice. Dům je uvěznil a ona mohla jen čekat. Mladík byl k ní laskavý, ale Clare mu nedůvěřovala. Tvrdil, že jsou v domě sami, ale ona měla pocit, že ji někdo sleduje a číhá. Napětí rostlo a s ním i pocit, že jsou v nebezpečí. Clare začala tušit, že její nehoda nebyla náhoda. Za dveřmi číhalo něco, co na ni čeká, až vyjde z bezpečí domu… něco hrozného, nelidského a krutého.