Jaké byly počátky myšlenky „konečného řešení židovské otázky“ a jaké politické a společenské okolnosti umožnily její realizaci? Kdo se podílel na vraždění a kdo byli přímí spolupachatelé? Kdo naopak pomáhal a zachraňoval životy? A kdo rozhodoval o tom, která jména budou uchována v paměti a která budou zapomenuta? Na tyto otázky odpovídá Timothy Snyder ve své obsáhlé historické analýze, která v mnoha bodech zpochybňuje běžné interpretace holokaustu a zásadně mění naše chápání této klíčové události moderní historie. Například poukazuje na „paradox Osvětimi“ – symbol hrůzy, který paradoxně umožňuje zapomínat na mnoho dalších otřesných aspektů války. Snyder ukazuje, že hromadné vyvraždění evropských Židů se stalo skrytým základem mnoha prvků poválečného politického a společenského uspořádání ve východní Evropě a zároveň představuje trvalé nebezpečí, které se objevuje, když se snažíme politické problémy násilně zjednodušovat a podřizovat jednotícím ideologiím.