Čas kongresů a tajných společností

Éra po pádu Napoleona a do roku 1848 byla silně ovlivněna Vídeňským kongresem. Na něm se evropské mocnosti dohodly na uspořádání kontinentu, zajištění míru a obnovení vlády panovníků, které sesadily revoluce a Napoleon. Tento pořádek chránily policejní režimy, které ve většině zemí potlačovaly jakýkoliv odpor. Opozice proto přešla do ilegality a sdružovala se v tajných společnostech, společenstvích a sektech, jež měly za cíl současné režimy zničit. O těchto skupinách se šířilo mnoho pověstí. Jednou z nejznámějších byla italská revoluční společnost karbonářů. Navzdory tvrdým trestům, které evropské vlády a jejich policie ukládaly členům revolučních organizací – nechvalně známý byl například brněnský Špilberk – se jim v některých zemích podařilo uskutečnit úspěšné převraty a krátkodobě se udržet u moci. Pro kolektivní obranu proti revoluci založily evropské vlády roku 1815 konzervativní spojenectví, známé jako Svatá aliance. Její členové se v případě hrozby scházeli na mezinárodních konferencích v městech jako Cáchy, Opava, Lublaň a Verona, aby společně řešili situaci, kdy revoluční nepokoje ohrožovaly stávající poměry. Tyto konference obvykle skončily rozhodnutím potlačit povstání vojenským zásahem.