Byl jsem číslem 7809

Kniha obsahuje popisy hrůz a zvěrstev nacistických koncentračních táborů, doplněné dobovými fotografiemi z těchto táborů a portréty přeživších, kteří se stali svědky událostí. Autor se v knize věnuje i okolnostem jejího vzniku. S psaním začal v roce 1941, krátce po návratu z tábora, ale prvních třicet stran zničil ze strachu před gestapem. Zaráželo ho, že po propuštění nemusel pravidelně docházet na výslech, jako jeho přátelé. Měl podezření, že byl sledován a obával se, že je pod dohledem gestapa, proto rukopis zničil. K psaní se znovu vrátil v roce 1942 v Olomouci, kde se cítil v bezpečí. Rukopis poté dva roky ukrýval ve sklepě svého brněnského bytu, schovaný v uhlí. V roce 1944 jej revidoval, ale zjistil, že je vlhký. Po usušení jej uschoval v koupelně. S blížícím se koncem války a zahájením bombardování Brna v listopadu 1944 jej znovu přesunul do sklepa, v naději, že je to jeho poslední úkryt před osvobozením. Autor prosí čtenáře, aby věřili pravdivosti knihy, i když popisované události mohou působit absurdně a nelogicky, stejně jako celý nacistický režim. Uvádí, že v knize používá pouze ověřená a autentická jména. Připouští, že v knize mohou být mezery, které doplní další díla a svědectví přeživších.