První svazek vzpomínek národního umělce Jána Poničana pokrývá léta 1920–1938, tedy období spisovatelova uměleckého vývoje a dospívání, a také jeho osobní cestu od bouřlivého studentského radikalismu k roli obhájce pokrokových, komunistických společenských a uměleckých ideálů. Poničanova kniha čtenáři přibližuje autora i jako člověka, nezakrývá ani osobní záležitosti, vypráví o láskách, přátelstvích, sympatiích a nesympatiích, o každodenních životních problémech, a umožňuje tak pocítit barvitost doby, její atmosféru a autentickou konkrétnost. Hlavním tématem knihy je však autorova cesta jako básníka a komunistického aktivisty.