Bůh a stát

Pod jménem společného zájmu, kolektivního práva či vůle prohlašují jakobínští absolutisté a revolucionáři, inspirovaní Rousseauem či Robespierrem, děsivou a nelidskou teorii neomezené moci státu. Monarchističtí absolutisté naopak tuto moc opírají o logičtější princip božského práva. Svobodomyslní teoretici, alespoň ti, kteří své liberální myšlenky berou vážně, vycházejí z principu individuální svobody a jsou proto zásadními odpůrci státu. Vnímají vládu, tedy skupinu úředníků pověřených správou státu, jako nutné zlo a tvrdí, že cílem civilizace je omezování svobod a práv. Avšak zkušenost ukazuje, že jakmile je existence státu skutečně v nebezpečí, i tito svobodomyslní teoretici se stávají stejně zapálenými zastánci neomezené státní moci jako monarchisté a jakobíni.