Bú, znělo dolinou

Od dětství mě trápila touha poznat svého otce, ale bylo to nemožné. V rodině po něm nezbylo vůbec nic – žádná fotografie, žádný předmět, nic, co by mi ho připomnělo. Matka tak důkladně vymazala všechny stopy po svém prvním manželovi, po mém tátovi, že se zdálo, jako by i ona sama na něj zapomněla. S rostoucím věkem jsem na ulici bedlivě sledoval kolemjdoucí a přemýšlel, zda mezi nimi není on. Všichni moji vrstevníci měli otce, nebo alespoň věděli, jak vypadá. Já ne. A to není dobrý pocit, věřte mi. Ta nejistota uvnitř mě pálila. Matka mi na vše odpovídala jen slovy: „Byla válka…“ A právě matka je hlavní postavou úvodního dílu rodinné ságy, s jejím pokračováním, známým jako I blbci někdy pláčou, jsme se již setkali. Pekařský dělník Jaroslav se zamiluje do krásné Boženky a tak ji dlouho pronásleduje, až dívka nakonec proti své vůli podlehne a brzy se chystá svatba. Boženka porodí syna a rodina se přestěhuje do pohraničí, kde po válce zůstalo mnoho prázdných domů po vysídlených Němcích. Jaroslav se stává majitelem místní pekárny a jeho žena žije v luxusu bez práce. Přesto doma vládne chlad, Jaroslav marně touží po náklonnosti a Boženka se proměňuje v rozmazlenou ženu, kterou nikdo v městečku nemá rád. Na sobotních tancovačkách, kam ji Jaroslav doprovází, stále vyhlíží muže, kterého jí má osud přichystat. A skutečně se objeví neznámý mladík, do kterého se Boženka bezhlavě zamiluje. Zhrzený Jaroslav se na oplátku dá dohromady s mladou cikánkou, která mu zcela zamotá hlavu. Boženčina nevěra je brzy odhalena. Jaroslav cítí, že se mu hroutí svět, vyžene cikánku a marně čeká na mladíka, s nímž se chce „vyrovnat“. Doma si vybije vztek na své ženě, která se po dlouhém váhání rozhodne odejít s dvouletým synem Járou…