Blud a sny v Gradive W. Jensena / Gradiva - Pompejská fantázia

Jensenova novela Gradiva sleduje mladého archeologa Norberta Hanolda, který se vydává do Pompejí. Hnán touhou setkat se s ženou, kterou spatřil na starořímském reliéfu, se ocitá uprostřed antických zřícenin pod horkým sluncem. Toto setkání, které oživuje mytologii starověkého světa, ho však brzy vrací zpět do reality. Jeho cesta do minulosti se tak stává terapií a vede k sebepoznání. Dílo si získalo oblibu díky své lehké melancholii, mistrné hře s časem a prostorem, smyslové plastičnosti a brilantnímu stylu. Přestože autor dávno upadl v zapomnění a jeho jméno přežívalo především díky interpretaci Gradivy od zakladatele psychoanalýzy, Sigmunda Freuda. Sigmund Freud (1856–1939), rakouský lékař a psychiatr, ve svých dílech od roku 1895 rozvíjel teorii nevědomí a nevedomých duševních procesů, které ovlivňují lidské chování a duševní život. Položil základy psychoanalytické terapie a jeho učení mělo zásadní vliv na medicínu, psychologii, ale i další vědní obory, umění a antropologické teorie kultury. Ve své studii Blud a sny v Gradive W. Jensena z roku 1907 Freud poprvé provedl rozsáhlou psychoanalytickou analýzu literárního textu. Vycházel z předpokladu, že umělecká tvorba podléhá stejným mechanismům jako sny, a přistupoval k chování a psychice postav novely jako ke skutečným pacientům, přičemž text chápal jako klinickou zprávu popisující vznik a průběh bludu a jeho léčbu.