Bleší cirkus

Egon Ervín Kisch se před sto lety věnoval blešímu cirkusu ve svých Pražských dobrodružstvích. Dnes se jím zabývá Jan Pavel. Kisch v něm viděl především zábavu, zvláštnost a lehce podivuhodnou atrakci pro děti. Pavel v něm naopak nachází tíživou cestu vlastním životem, pátrání po sobě samém v bludišti, kde si láska a smrt s jistou škodolibostí hrají. Přesto mají oba autoři s bleším cirkusem jedno společné: vždycky ho ovládá někdo jiný. A stejně je to často i s našimi životy. Nevznikáme ve vzduchoprázdnu, jsme součástí většího celku, zakořeněni v minulosti, která v nás silně rezonuje. Jediné, co můžeme udělat, je zbavit se všeho, co nás omezuje, a co nejrychleji odejít – najít sami sebe. Osvobodit se od závislostí, přerušit cyklus viny a stát se konečně tím, kým skutečně jsme.