Barbora neboli Zbožnost

Hrdina si ve čtyřech vzpomínkách vybavuje především svou českou chůvu Barboru, jejíž láska zásadně ovlivnila jeho dětství. Tato doba zůstala v jeho paměti navždy a Barbořiny názory a chování ho provázely po celý život. Po složité cestě se hrdina stal lékařem a s vypuknutím první světové války se dobrovolně přihlásil do služby na frontě. Díky pohledu, který zdědil po Barboře, dokáže v lidech kolem sebe rozpoznávat určité rysy, což autor využívá k tomu, aby v postavách z jeho okolí zobrazoval a satiricky hodnotil své současníky.