Baletky skrývají dvě odlišné podoby. Tu, kterou předvádějí divákům – zářivou a bezchybnou. A tu pravou, skrytou za oponou, kde se úsměv stává křečovitým a tvář se zkřiví bolestí. Tanec jim totiž znemožňuje volně dýchat. S očima plnýma úsilí a lapají po vzduchu. Záběry z takového zákulisí by ukázaly jen utrpení. Přesto jsou na to připravené, stejně jako hlavní postava tohoto příběhu. Její každodenní baletní trénink připomíná vojenský výcvik. Před čtrnáctými narozeninami už má za sebou zkušenosti s projímadly a zvracením, aby udržela váhu, s ošetřováním poraněných prstů a stahováním prsou. Současně se seznamuje s pražským nočním životem. V devadesátých letech, v době popularity perníku a extáze, objevuje sex a dozvídá se o nevlastním bratrovi, který se liší od toho, jakého si přála. Její sen o kariéře baletky a vystupování ve Zlaté kapličce se proměňuje v děsivou realitu. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová čerpá z vlastních zážitků a deníkových záznamů. Její próza je sebeironickým, syrovým a nekompromisním pohledem na studium na Taneční konzervatoři a život v bouřlivých devadesátých letech v Praze.