Kniha přináší dvě povídky, které z pohledu mladých lidí, zklamaných po válce, zachycují atmosféru poválečné Čechy. Obě se dotýkají krátkého, ale silného zážitku setkání s americkými vojáky, kteří po osvobození představovali naději na lepší život. Druhá povídka se odehrává krátce po únoru 1948 a sleduje, jak se hrdinové vyrovnávají s novým režimem, svými osobními problémy a strachem z budoucnosti. Škvorecký s jemností vykresluje obraz československé společnosti, zejména pak mladé generace, která se po válce s nadšením obracela k západním vzorům a objevovala kouzlo americké kultury, především jazzu.