Autostop

Výbor z veršů ze sbírek: Ráno modřejší večera (1970) Napjatá struna (1973) Anonymní můza (1976) Mezi řečí (1978) Okurková sezóna (1981) Tři roky prázdnin (1982) Rýmy pro kočku (1984) Text-Appeal (1986) Rýmy pro kočku a pod psa (1987) Papírové růže (1987) Maličkosti (1988) Hovory s mým horším já (1963-1985) Jiří Žáček dokázal, že poezie může být populární a přitom si zachovat kvalitu. Dokáže čtenáře rozesmát i dojmout s přirozeností a bez zbytečného patosu, a to aniž by omezoval svou svobodu myšlení. Vytvořil si přístupný styl, který je šarmantní a vtipný, ale nikdy nesklouzne k laciné zábavě. Jeho čtenáři mu tolerují i myšlenky, které by od jiného autora mohly působit provokativně. Píše s lehkostí, což ale neznamená nedostatek zaujetí, spíše nadhled a nezávislost na dogmatech. Sám se kdysi označil za „realistického romantika“ a trefně vystihl podstatu své tvorby. Žáček oživil lidovost v poezii, aniž by mluvil za lid, mluví za sebe – otevřeně a upřímně k lidem, s typicky českým citem. Jeho verše, s výrazným rytmem a zapamatovatelnými rýmy, mohou posloužit k pobavení společnosti nebo dodat sílu v těžkých chvílích. Žáčka nezajímají umělé konstrukce a abstraktní témata, inspiruje se v běžných životních situacích, které dokáže proměnit v působivé metafory. Je to zručný básník, který k poezii přišel z neobvyklého prostředí. I on se ale musel učit. Vychází z tradice studentského humoru a improvizace, z nepsaných soutěží v kupletech a vtipných hláškách, které byly typické pro technické vysoké školy. Z tohoto prostředí vzešel inženýr vodohospodář Jiří Žáček, aby svým nekonvenčním pohledem zachytil pravdivý obraz našeho života, plného dramat, překvapivých zvratů, vtipných momentů a rozporů, ve kterých Češi umí nejen přežít, ale i se smát a zpívat.