Srdce Aporveru

Aporver umírá. Jeho životní síla slábne. Jeho uzdravení znamená záchranu celého světa. Kdysi obíhala Aporver tři slunce. „Tento svět je pustý,“ prohlásilo první. „Tento svět je prázdný,“ dodalo druhé. „Tento svět je mrtvý,“ uzavřelo třetí. Poté první slunce zaplakalo a svět zahalilo husté bílé mračno. Když slzy uronilo i druhé slunce, z mraků se vztyčily mohutné sloupy. A nakonec i třetí slunce pustilo slzu, která dopadla na nejvyšší sloup a probudila ho k životu. Z tohoto sloupu se zrodil Ecidil. Z Ecidilu vylétla hejna sykonů – plevelnatky, hřídelíci, jitřinky i měchury. Sykony se rozptýlily a rozběhly do všech končin Aporveru. Světu však stále chyběla duše. Proto se tři slunce na okamžik spojila v jeden zářivý celek. Když jejich spojená záře dopadla na Ecidil, objevil se člověk.