Antické válečné umění

Cornelius Nepos: Životopisy slavných vojevůdců cizích národů, Aineiás Taktikos: O obraně měst, Onasandros: Vojevůdce, Sextus Iulius Frontinus: Válečné lsti, Flavius Vegetius Renatus: Nárys vojenského umění. Témata války, bojové taktiky a válečných lstí se objevují již v nejstarších antických textech, například v Homérově eposu, a jsou předmětem zájmu řeckých i římských historiků a filosofů. S rozvojem a profesionalizací válečného umění vznikaly specializované vojenské příručky. Tato sbírka autorů má čtenáři přiblížit úroveň této specifické literatury, z níž se dochovaly jen fragmenty. Soubor obsahuje i populární životopisy Cornelia Nepota, které, ač se odlišují žánrem, ilustrují, jak se teoretické představy o kvalitách vojevůdce projevovaly v osudech konkrétních osobností. Nejstarším dochovaným dílem o vojenské taktice je spis Aineia Taktika z 4. století př. n. l., z něhož se dochovala část věnovaná obraně měst. Onasandrův spis Vojevůdce z 1. století n. l. si kladl za cíl připravit dobré velitele a zároveň uctít památku slavných vojevůdců. Autor v něm popisuje předpoklady, povinnosti a rady pro budoucí velitele, včetně vojenských pochodů, táborů a dobývání pevností. Sextus Iulius Frontinus ve svém díle Válečné lsti z 1. století n. l. prezentuje válečné lsti prostřednictvím konkrétních historických příkladů. Latinsky psaný Nárys vojenského umění Flavia Vegetia Renata z konce 4. století n. l. shrnuje staletý vývoj antické válečné teorie. Autor pojednává o odvodech, výcviku, organizaci, taktice, obléhání měst a námořní válce. Vegetiův spis měl velký vliv a byl studován i ve středověku a renesanci, a to i v době pokročilejších vojenských technologií.