Myšlenka „aktivního stáří“ se dnes objevuje v téměř všech oficiálních materiálech o stárnutí a v populárních představách o tom, jak by senioři měli žít. Aktivní stárnutí vnímá pozdější věk jako dobu plnou aktivit, ať už jde o pokračování v práci, celoživotní vzdělávání, sport nebo rozvíjení nových zájmů. Tato kniha se na tento koncept dívá kriticky a zkoumá, jak se idea aktivního stárnutí projevuje v životě českých seniorů. Autorka analyzovala dokumenty o stárnutí a především tři roky studovala centra, která seniorům nabízejí různé volnočasové aktivity. Aktivní stárnutí vnímá jako nástroj, který ovlivňuje a reguluje životy seniorů. Zdůrazňuje, že aktivita se stává měřítkem „dobrého stáří“ – pomáhá seniorům vymanit se ze stereotypů, ale zároveň vytváří nové rozdíly mezi těmi, kteří se mohou a chtějí aktivně zapojovat, a těmi, kteří nemohou nebo nechtějí.