Loučení je snazší, když máte někoho, s kým ho prožíváte. Děda a jeho vnuk Noah sedí vedle sebe na lavičce. Pod ní kvete hyacint, který děda kdysi pěstoval na své zahradě. Mezi nimi proudí rozhovor o všem, co je trápí i těší. Při každém rozhovoru s Noahem se dědovi vrací vzpomínky na lásku k jeho ženě a na bolest jejího odchodu. Stále ji vidí před sebou, ale bojí se, že ji časem zapomene. Cítí, jak se jeho svět mění, a proto se drží místa na lavičce, kde vůně hyacintu ještě připomíná minulost. Zachytit vzpomínky je však stále obtížnější a oba se musejí smířit s tím nejtěžším – rozloučením. Fredrik Backman v této knize s jemností a citem vypráví o boji stárnoucího muže s ubývajícími vzpomínkami.